Než začneme zapřahat
Ještě než se dostanu k jádru věci pokud tohle všechno bude tak trošku připomínat recept neděste se a zachovejte klid a hlavně podle něj nepřipravujte nedělní oběd, moc by vám asi nechutnal.:-)
Ten kdo se rozhodne zapřahat by si měl uvědomit, že se z jezdce stává kočím. Třeba se to bude zdát divné, ale je tomu tak. Ač budeme člověka na kozlíku označovat jakkoliv kočí, vozka, bude vždy sedět tam, někde na sedačce(kozlíku) vozu, kočáru, bryčky, gigu, i třeba úplně prťavého vozíčku taženého poníky. Nebo půjde za kládou taženou koňmi někde v lese, za pluhem ve vinohradu nebo se nechá jenom tak vozit na pneumatice někde v ohradě. Tihle všichni jsou kočími, ale jsou mezi nimi rozdíli, jedni se ukazují na soutěžích, pro druhé je to obživa a pro třetí zábava. A protože počítám, že tohle bude číst spouta lidí, co budou chtít vyzkoušet tahání pro zábavu - tedy rekreačně. Nebudu zde popisovat žádné sloužité soutěžní disciplíny, možná se trošku víc rozepíšu o využití chladnokrevných koní, ale pokusím se to vzít obecně a hlavně jednoduše.
V první řadě tedy budeme potřebovat velkou chuť a výdrž se do tohoto pustit Důležité je ale pomyslet i na určitou finanční náročnost zapřahání, mnoho lidí již toto samé odradí, ale ti kteří vytrvají určitě nelitují.
Kůň
Jako první potřebujeme koně a to může být jakýkoliv kůň ať už poník, hafling, hucul,český, moravský, slovenský teplokrevní, kladrubák, lipicán a nebo chladnokrevník nebo případně i plnokrevník. Nesmím opomenout i klusáky, ty mnozí budou znát z klusáckých dostihů, stejně jako frízské koně nebo kladrubáky(starokladrubské koně) z nejrůznějších výstav, kde se předvádějí jejich netypické i typické zápřeže. Nejdůležitější na tom je, aby koník měl chuť k tahu, když ji nemá většinou ji ani nezíská a je lepší se podobných pokusů v rámci bezpečnosti svojí, koně a okolí vzdát. Pokud máme koně a víme, že umí tahat není to zdaleka tak těžké jak se zdá, v případě že neumí koník tahat je to trošku složitější jde to ovšem naučit, ale tomu se budu věnovat dál a pokusím se i trošku podrobně.
Vybavení
Další důležitou věcí je vybavení a to jak chomout tak vozík a bič. Bič většina kočí ho používá spíše jako doplněk a jeho pořizovací cena se pohybuje pouze v rozmení pár set korun. Těmto bičům se říká vozové biče, podle toho kde se používají. Existují i další jako biče kočárové, jsou podstatně delší než vozové, a často i více elegantnější. Postroje těch je několik druhů a ty se dělí na chomoutové pracovní - špičáky nebo kulaté, poprsní - uherské a chomoutové kočárové - anglické. toť v kostce postroje. Jsou potřeba i uzdy, zde se ale jedná spíš o doplnění stylu každého postroje a individuálně se volí i udidla. Není tedy nutné si kupovat páku, když koník bez problému chodí na kroužkovém udidle ač by se k danému postroji více hodilo. Vozy a kočáry jejich nepřeberná řada a mají nejrůznější využití od povozů k přepravě nákladu až po přepravu lidí či speciálně upravené maratoňáky pro soutěže. Pro rekreační využítí bude stačit obyčejný vozík s možností přidání sedačky případně brička nebo maratoňák. Vozík by měl odpovídat velikosti a síle daného koně, takže za malého ponyho malý vozíček, za většího koně větší a za ty velké samožřejmě velký.
Toto všechno vybavení se zdá býti drahé, ale jde pořídit i levněji již třeba používané. Hlavně v začátcích se velmi oplatí si pořídit starší postroj a to z důvodů poškození, nasvalení koníka. Přidám sem i několik odkazů na výrobce postrojů a kočárů. Pokud by někdo měl nějaký další typ na někoho, kdo se výrobů postrojů či kočárů zabívá stačí jej přidat do komentářů.
Tohle by bylo pro začátek vše, pokud jsem na něco zapomněla a vzpomenu si tak doplním.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj,
mám dotaz, nyní mám zapřahat jen jednoho koně do vozu ( na 4 kolech a s dvojitou ojí) jelikož takhle jsem nikdy nezapřahala nevím jak mají být dlouhé ty ojky a do jaké výšky mají koni sahat, zapřahám na chomoutový postroj. děkuji za odpovědi...
zapřahání
(tereza, 18. 5. 2011 21:23)