Zlatá kniha hospodáře II. - Nový způsob léčení zvířat

Zpracováno na základě dlouholetých zkušeností a za součinnosti vynikajících zvěrolékařů od vet. Rady Dra. Knolla nakladatelství F. Strnadel a spol., v Praze

Barva srsti se dědí obyčejně po rodičích, buď jednostranně nebo smíšeně. Dříve se myslelo, že barva koně závisí na vodě pitné nebo koupací, anebo také se považovaly za rozhodující činitele různé vlivy v čase připuštění a březosti klisny. Oba názory jsou nesprávné. Barva koně nemá vlivu na jeho výkonnost a dobrotu, podléhá však modě, jako i jiné znaky. Srst může býti jednobarevná, smíšená nebo mnohobarevná. U tmavé srsti jest celá vlasová hmota zbarvená, a barvivo jeví se nejtemnějším v dřeni vlasové a to proto, že tato není tak těsně stavěna, jako kůra vlasová, která propouští následkem toho pravidelnější světlo, než dřeň složená z nepravidelných buněk a obsahující místy vzduchové prostory. Zešedivění vlasů nastane ve vyšším stáří u koně hlavně na očních obloucích a na jiných místech hlavy. Šedivění záleží ve ztrátě barviva vlasových součástí. Zajímavo jest však to, že bělouši ve stáří více zčernají, na rozdíl od koní tmavých. Chlupy, změněné stářím, stanou se lámavými, lehce se odlamují a vypadávají. Dle barvy mají koně svá různá pojmenování. Koně s černou srstí jmenují se vraníci, s hnědou – hnědáci, červenou – ryzáci a se žlutou – plaváci čili falbi. Smíšeně barevní se nazývají strakoši, tygři a bělouši. O znacích dlužno říci toto: Jako dříve byla modou jistá barva koně, tak také byla připisována velká důležitost tvaru a velikosti znaků. Ve starověku byly zvláště ceněny pravidelné znaky na hlavě. Též byl názor, ovšem neoprávněný, že mají jisté znaky vliv na výkonnost koně. Tak koně se širokou lysinou - lucernou mají prý slabý zadek. Koně s bílými holeněmi mají slabé nohy a jsou nejistí, i když se vyznačují vytrvalostí. Koně, kteří mají na těle více skvrn, častěji nemocnějí. Koně s bílými chloupky na očích nebo s bílým kruhem kolem oka jsou náchylní očním zánětům. Bělouši tygrovaní jsou vytrvalí, ale svéhlaví. Strakoši byli považováni za mdlé, slabé, bez vytrvalosti a síly v zadku. Koně, mající bílé skvrny na řiti, jsou náchylní kolikám a poruchám zažívacích orgánů atd. To vše jsou jen nedoložené domněnky. Znaky, které se uvádějí při naznačení původu koně, vyskytují se ponejvíce na hlavě a nohou, a dělíme je tudíž na znaky hlavy a znaky nohou.

Na hlavě může být:

a) prokvetlé čelo nebo jen několik bílých chloupků na čele;

b) kvítek;

c) hvězda – velká, malá, jednostranná, pravidelná, nepravidelná, protáhlá, šikmá, půlměsíční, okrouhlá a trojúhelníková;

d) hvězda kruhová s tmavou skvrnou uvnitř;

e) hvězda prokvetlá a žíhaná;

f) hvězda špičatá,

g) hvězda lysinná – velká hvězda, táhnoucí se až na nos;

h) lysina – velká, malá, úzká. Široká, levo – pravostranná, nepravidelná a šikmá;

i) probíhající lysina – táhne se přes čelo, nos a horní pysk;

k) lucerna – široká lysina, rozprostírající se až na postranní části obličeje: zahrnuje-li též oko, bývá toto rybí;

l) šňupka – bílá skvrna na nose nebo na dolním pysku,

m) mléčná huba – má oba pysky bílé;

n) mléčný pysk – horní nebo spodní – celý nebo poloviční;

o) žabí huba – tmavé skvrny na bezbarvém pysku nebo bezbarvé skvrny na černém pysku horním nebo spodním.

Znaky nohou:

a) bílé patky;

b) přední levá, přední pravá;

c) zadní levá – zadní pravá;

d) jedna patka bílá – uvnitř nebo vně;

e) korunka bílá – uvnitř nebo vně;

f) korunka a patky bílé;

g) spěnka bílá – až ke kotníku;

h) půl spěnky bílé;

i) spěnka nestejně vysoko bílá;

j) přes spěnku bílá;

k) noha do půl holeně bílá;

l) noha do ½ holeně nestejně vysoko bílá;

m) noha po koleno bílá;

n) noha po hlezno bílá;

o) noha přes koleno nebo přes hlezno bílá.

Znaky získané: Bílé skvrny v místech, kde leží sedlo nebo popruhy postroje, nejsou vrozené, nýbrž vzniknou trvalým tlakem na toto místo, jehož chlupy ztrácejí barvivo. Nalezneme je také na předních kolenou, které si koně po upadnutí zranili; také na holeni, za niž byli koně při pastvě uvazováni, na předprsí od řemene, na hrdle u koní krkavých od řemene a na krku od chomoutu. Někdy také na místech mazaných ostrou mastí a v ohbí předního kolena. Také mohou vzniknout bílé chloupky na různých místech těla, která byla mazána dráždivými mastmi proti různým onemocněním: např. po obou stranách uší při zánětu mozku, na prsou po zánětu plic a pohrudnice; na nohou a kloubech po pálení žhavým železem při zánětech šlach a kloubů.Tyto znaky vidíme častěji na koních anglických a francouzských než u nás, neboť někteří naši občané více dbají vzhledu koně, než jeho úplného uzdravení.

Nečisté znaky jsou znaky vrozené; nepravidelné a jednostranné. Sem patří např. hermelínová noha, která je značně vysoko černošedě žíhaná, pak bílá noha a světle nebo tmavé skvrny různé velikosti na různých částech těla.

Každá barva koně, ať bílá, černá, hnědá, červená nebo žlutá, má větší nebo menší počet odstínů, dle nichž barvu koně jmenujeme. Pojmenování barev bývá často ztíženo výměnou srsti, neboť zimní srst jest pravidelně světlejší a matnější, než srst letní. Správně posoudit a pojmenovat barvu koně není tak snadné. Nutno ji však přece aspoň přibližně znát, neboť je důležitá při popisování a zjišťování totožnosti koně.

Vraník má srst černou; nepřechází však na svět černý, nýbrž šedý a teprve během času zčerná.

Lesklý vraník má srst tmavě černou se silným kovovým leskem. Jeho hříbě má často barvu břidlicovou nebo černěhnědou.

Uhlový vraník má srst černou, ale bez lesku.

Letní čili světlý vraník má černou srst se světlejšími špičkami nebo světlejší chloupky vedle chloupků černých. Má proto nádech do šedočervená nebo žlutohnědá a v létě má srst černější než v zimě.

Černý hnědák má hnědé a nebo načervenalé špičky na černých vlasech nebo uprostřed černého vlasu jest červený oddíl. Hříva a ohon jsou černé, hlava vpředu, slabiny a podbřiší hnědé.

Hnědáci se vyznačují hnědou základní srstí, hříva, ohon a obyčejně i nohy jsou černé.

Světlý hnědák jest světle červenohnědý se silným odstínem do žlutá a bez lesku.

Zlatý hnědák má barvu světlého hnědáka se silným kovovým leskem.

Srnčí hnědák jest šedohnědý, na hřbetě tmavější s temným pruhem, na bocích a nohou světlejší do šeděžlutá.

Červený hnědák má barvu hrající do karmizinové červeně; může býti lesklý nebo bez lesku.

Višňový hnědák má barvu světlehnědou, která má zřetelný odstín barvy višní.

Kaštanový hnědák může býti světlý nebo tmavý, má lehký lesk, jest často grošovaný s barvou zralého vylouplého kaštanu. Nohy má černé.

Prokvetlý hnědák může býti světlý nebo tmavý, má roztroušené bíle chloupky po těle.

Měděný hnědák podobá se na hřbetě uhlovému ryzáku, má však ohon, hřívu a nohy černé (ryzák nikdy). Přichází na svět šedohnědý.

Ryzák má srst červenou, rovněž hřívu, ohon a nohy. Hříva a ohon mohou býti někdy i bílé nebo šedivé. Dle různých odstínů základní barvy rozeznává se:

Zlatý ryzák jest nejpěknější; jest světlý, žlutočervený a srst má silný kovový lesk. Nesmí býti zaměňován s falbem.

Světlý ryzák jest světlečervený bez lesku; má někdy úhoří pruh na hřbetě a zebrovité pruhy na nohou. Tím prozrazuje své příbuzenství s izabelou.

Červený ryzák má srst červenou bez lesku, hřívu a ohon červené.

Uhlový ryzák jest temně červený až černý.

Pálený ryzák jest světlejší předešlého, špičky srsti jsou jakoby přižehnuté.

Prokvetlý ryzák má červenou srst promíšenou bílými chlupy.

Bronzový ryzák jest temně červený s tmavým leskem, podobným bronzu.

Hnědý ryzák má srst bronzovou do hnědá, hříva a ohon jsou černohnědé

Plavý čili potový ryzák má srst zvláštního lesku, jakoby byl zpocený; hříva a ohon jsou bílé nebo žluté.

Hliněný ryzák čili hliňák vyznačuje se srstí bez lesku podobnou jílové hlíně.

Bělouši rodí se pravidelně se srstí tmavou, která teprve později zbělí. Vyjímku činí bělouši, jejichž srst jest již při narození bílá, kůže růžová bez pigmentu, kopyta světlá, duhovka oční světlehnědá, někdy bez pigmentu, albinická. Tito bělouši, ač pěkně vyhlížejí, jsou citliví vůči vnějším vlivům. Obyčejný bělouš podobá se při narození vraníku, má jen roztroušeny bílé chloupky kol očí, na nose, nozdrách; pak začne běleti, až se z něho vyvinou tyto druhy běloušů:

Šedý bělouš (sivák) má černou a bílou srst stejnoměrně smíšenou, takže bílé chloupky převládají.

Grošovaný bělouš jest charakteristický okrouhlými, temně zbarvenými skvrnami, které se obyčejně vyskytují na pleci, předloktí, zadku a stehnech; jsou-li tyto kruhy pěkně vyvinuty, platí takový bělouš za nejpěknějšího.

Mléčný bělouš jest úplně bílý bez lesku.

Stříbrný bělouš honosí se lesklou bílou srstí s odstínem do modra.

Muškátový bělouš má přimísenou k bílé srsti hnědou, červenou a žlutou srst tím způsobem, že vznikají větší skvrny, hrající na slunci barvami.

Medový bělouš (medák) vyznačuje se přimíšením žluté srsti v různém množství; hříva a ohon jsou světlé.

Hnědý bělouš má přimíšenu srst barvy hnědé; hříva, ohon a nohy jsou černé.

Červený bělouš jest světlejší předešlého, odlišuje se od něho hlavně červenou hřívou a ohonem; nohy má tmavé, ale světlejší než onen.

Pstruhový bělouš (pstružák) jest starý bělouš, vyznačující se okrouhlými rezavými skvrnami různé velikosti.

Mušák má skvrny na srsti podobně jako pstružák, ale černé a menší.

Broskvový bělouš jest vzácný, ale nejpěknější. Má přimíšenu barvu žlutou, hnědou a červenou v chomáčcích, takže vznikají obrazce podobné broskvovému květu.

Pálený bělouš jest podobný temnému červenému bělouši, má zvláště černou hlavu, černé nohy a na těle skvrny, jako by byly od ohně spálené.

Štičí čili modrý bělouš má krásnou, do modra se lesknoucí srst, jest dosti dlouho tmavý, nejdéle se udržuje, jako grošák nezbělí nikdy úplně.

Černý bělouš jest mladý bělouš barvy černé, jen mezi žíněmi hřívy a ohonu jsou primíšeny bílé žíně, na ostatní srsti pak bílé chloupky. Později se stane světlejším a vyvine se z něho šedý, grošovaný bělouš; někdy také bělouš mléčný.

Železňák má barvu lesklou, podobnou lomu železa, ohon, hříva a nohy jsou černé; ve stáří zbělí.

Atlasový bělouš má jemnou, lesknoucí se srst jako hedvábí.

Sametový bělouš jest úplně bílý, bez lesku, jako samet s nádechem dožluta.U těchto dvou posledních druhů běloušů jest kůže růžová, bez pigmentu, duhovka bývá obyčejně červená. Často je huba a ohanbí holé.

Smíšený bělouš vyznačuje se tím, že má přimíšeny do bílé srsti chloupky různobarevné.

Žlutou srstí honosí se dvojí druh koní: falbové čili plaváci a izabely. Oba druhy mívají na hřbetě úhoří pruh a také někdy na nohou pruhy zebrovité. Liší se od sebe tím, že falbové mají kůži temnou (pigmentovanou), ohon, hříva a kopyta černé. Izabely mají kůži růžovou, hřívu, ohon a kopyta bílá, oči často rybí nebo i albinické.

Žemlový plavák jest světle žlutý s červenavým leskem; hříva a ohon jsou černé.

Myší plavák jest šedožlutý, má černou hlavu, ohon, hřívu a nohy.

Tmavý plavák jest hnědožlutý.

Srnčí plavák jest šedožlutý, hořejšek trupu jest tmavší než spodek. Zlatý plavák má srst zlatavě se lesknoucí.

Grošovaný plavák-jablečňák jest barvy plavé a grošovaný.

Izabely mají název své barvy po Isabele, dceři španělského krále Filipa II., která učinila slib, že dříve nevymění košile, až její manžel, rakouský arcivévoda Albrecht, dobude Ostende. Obléhání města trvalo 3 léta; dovedeme si proto představit žluté zbarvení košile. Jak již vpředu uvedeno, mají izabely kůži bezbarevnou, hřívu a ohon a kopyta bílá nebo žlutavá. Dle odstínů barvy rozeznáváme izabely: žluté, zlaté, tmavé, světlé, červené, bílé a falbizabely; tyto činí přechod od izabel k falbům (plavákům). Mají kopyta a kůži tmavou, ohon a hřívu však světlou.

Tygr má základní barvu srsti bílou, na niž jsou roztroušeny větší nebo menší okrouhlé skvrny různé barvy. Kůže bývá částečně bez pigmentu na hubě, kolem očí a na ohanbí. Dle barvy skvrn rozeznáváme tygry: žluté, červené, hnědé a černé.

Čabrakový tygr nese skvrny pouze v krajině hřbetní a na zádi.

Achátový tygr vyznačuje se skvrnami smíšeně barevnými.

Strakoš jest charakteristický tmavými, nepravidelnými skvrnami po celém těle. Kůže bílých míst jest bez pigmentu a přijde-li oko do bílé skvrny, bývá rybí. Dle barvy tmavých skvrn rozeznáváme strakoše: žluté, červené, hnědé a černé.

Achátový strakoš má skvrny smíšeně barevné.

Porcelánový strakoš má skvrny světlomodré a lesknoucí se; jest vzácný.

Strakoš může míti třeba předek tmavý, zadek bílý nebo naopak; též jednotlivé nohy a části těla mohou býti celé bílé.

Toto je pouze výpisek z výše jmenovan knihy ..

Více fotografii najdete na jizerra.rajce.idnes.cz/zbarveni_koni/ prosím respektujte autorská práva. Všechny fotky jsou opatřeny podpisy autorů