Hedvábnička
Už sám název zní zvláštně že? Ale určitě se nebude jednat o nic, co by mělo, co dočinění s hedvábím, či jak jsem setkala s doměnkou, dámským spodním prádlem.
Hedvábničky jsou druh slepic. Tedy drůbež. Ve starší literatuře je najdeme pod označením kur hedvábný neboli čínský.
Doma jsou hedvábničky v jihovýchodní Asii. První znímky o nich najdeme již v zápiscích benáckého cestovatele Marca Pola. Tedy již někdy ve 13 století.
Jejich zjev je velmi neobyčejný a je jedním z důvodů jejich chovu, pro okrasu a pak je chovateli velmi ceněna jejich ochota kvokat a odvodit jakákoliv kuřata. Hedvábničky mají kůži černomodře zbarvenou a peří podobné struktury jako pštrosi s nespojenými paprsky, podobající se hedvábné srsti, čímž se tento kur liší od všech ostatních plemen drůbeže. Má dozadu spadající hedvábnou chocholku, modročervený růžicovitý hřeben a namodralé ušnice i laloky, takže působí dojmem zcela exotickým. Běháky jsou tmavomodré s pěti prsty a zpředu porostlé krátkými jemnými peříčky. Asi nejjednodušší jak laikovi popsat jak vypadá hedvábnička je říct prostě a jednoduše "chlupatá slepice". :-)
Snáška činí asi 80 vajec ročně, což není nijak moc. Za to však slepičky velmi intenzivně a často kvokají, obykle po snesení 12-20 vajíček, což opakuje celé léto. Jsou schopny odvodit a vychovat i cizí kuřata.
Další zvláštností hedvábniček ej to, že nelétají, za to jsou schopny si "povyskočit" až do výšky kolem 50cm max, proto je dobré hřady a hnízda jim umisťovat co nejníže. Kuřata je nutno chránit před vlhkem a chladem.
Barevné rázy jsou: hedvábnička bílá, černá, modrá a koroptví/divoce zbarvená.
Hmotnost je u kohoutka 1000 g, u slípky 800 g.
Jejich zvláštní až exotický zjev zajisté přitáhne pozornost každého návštěvníka.